pátek 24. dubna 2015

Project Life WEEK No.14


Je tu pátek a s ním konečně další článek. Týden jsem si dala pauzu, abych si zvykla na ty dva malé rošťáky, vlastně spíš rošťandy, a jsem zpět! Původně jsem pro Vás měla nachystaný 4.díl ze seriálu "PL krok za krokem", ale jelikož mi vypověděl službu počítač, bylo třeba vytáhnout plán B a tady ho máte :-). Můj první týden s dvěma dětmi!

Neustále se něco dělo! To si asi dokáže představit každá máma a obzvlášť vy, vícedětné maminky :-).  Po porodu jsem bohužel nebyla tak fit jak bych si přála, ale i tak se mi podařilo udělat dostatek fotek, dokonce tolik, že jsem se nevešla na dvě stránky, ale bylo třeba hned třech stran. 


Jak říkám, fotek bylo dostatek a tak i úvodní kartička týdne je skromná. Pouhé označení týdne na fotografii...hold jediné místečko, kam se ještě něco vešlo :-).


Celý týden jsem barevně ladila do růžovo-modrých odstínů, protože mi nejvíce seděly k vybraným fotkách. Dozdobení nebylo třeba, takže jsem občas někam nalepila pár enamelek, využila pár razítek a samolepky abecedu.






Znáte ty chvíle, kdy vybíráte fotografie a víte, že všechny je do alba prostě nenacpete? Ty chvíle, kdy jste nuceni vyřazovat fotky a zvažovat kterou ano a kterou ne? To se mi stávalo poměrně často, vždy to byl boj, ale teď? Neuvěřitelně dlouhou dobu jsem strávila právě výběrem fotek. Jeden by řekl, že stačí udělat koláže a fotek nacpete na stránku hodně. Je to pravda, ale zkusili jste to někdy v reálu? Já ano a za mě to dobrotu nedělá. Jakmile nasázíte do každé kapsy koláže, doslova stránku přehltíte. Aby mohla stránka trochu "dýchat", je třeba nechat občas koláže stranou. Vždy se snažím o to, aby mezi kolážemi byla alespoň jedna kartička, která buď nebude s fotkami, bude tedy jen journalingová, anebo aby byla kapsa vyplněna jen jednou velkou fotkou. Stránku to hezky provzdušní a hned je výsledek úplně jiný, nezahlcený. Tak tomu je i na dalších mých stránkách. 


Ano tady je! Toto je má kapsa, která "rozdýchává" jinak zahlcenou stránku fotkami :-). Ozdobila jsem ji pouze jednoduchým nápisem "love", který je vyřezaný na bigshotu a bílá barva je v té vší barevnosti fotek hezké osvěžení.


Miluju fotky! Ach jak já ráda fotím a teď je těch momentů k zachycení tak moc. Ručka mé mladší dcery, které je v tomto týdnu jen 10 dní, držící manželův palec je má oblíbená fotka. Byla by neuvěřitelná škoda takovou fotku kolážovat, nejradši bych ji udělala ještě větší, ale to místo :-D. 


S psaním tohoto týdne jsem si uvědomila jednu nesmírně důležitou věc. Snažím se (a musím víc), abych oběma dcerkám v albu věnovala pozornost. Nejde ji samozřejmě rozdělit, protože se již teď zajímá jedna o druhou, ale moc bych si přála, aby Julie jednou měla své vlastní vzpomínky, své vlastní okamžiky. Je to dost těžké. Když se narodila Nela, měla jsem jen ji, jen ona měla plnou pozornost a jedno celé album je tedy logicky věnované hlavně jí. Má své vlastní okamžiky a své vzpomínky hezky uchované. To samozřejmě pro Julii reálné není, ale ráda bych jí věnovala pozornost jak jen to půjde. Na to jsem narazila hned v tomto týdnu. Už jen samotné focení je vcelku problém. Fotit lze jen tehdy, kdy je doma i manžel, protože s Nelou vyfotím Julču leda v postýlce. Nemůžu ji jen tak někde odložit, protože se na ní Nela okamžitě vrhá. Je to pro ni samozřejmě spíš hračka a i když je k ní neobyčejně něžná, je to takové slůňátko v porcelánu :-). K tomu všemu se vlastně miminko úplně neprojevuje, kdežto starší dítě se zajímá, vyjadřuje, pečuje, vlastně mění chování příchodem sourozence a vše se snadno dokumentuje a zaznamenává. Takže mé předsevzetí je jasné. Budu se snažit dělit pozornost a poznámky nejen na jejich společné chvilky, ale i na každou zvlášť.



Aby nebyla na stránce jen samé koláže, dala jsem do první kapsy svou oblíbenou fotku Julinky. Ta miminka se pořád tak důležitě tváří :-). A že to Julince vážně jde...člověk ani nepotřebuje televizi, stačí si prostě sednout k postýlce :-). Fotku jsem dozdobila jen výsekem tvaru komiksové bubliny, na které jsem otiskla razítko s nápisem "love life".


Nemáte čas? Nechcete mít "upatlaný" projet? Chcete kartičku prostě jen udělat jinak? Sáhněte po sešívačce! Není nic rychlejšího než sešívačka. Špatně to nevypadá a je to vskutku rychlovka...navíc nemusíte mít strach, že lepidlo "povolí" a ozdoba odpadne únavou. 
Posledních pár fotek jsou detaily jednotlivých kartiček. Mám ráda psaní a snažím se místo pro text co nejvíc využít, takže tentokrát místo na zdobení nebylo. Ale je vůbec třeba? Kolikrát ozdoby zbytečně zastíní fotky a to bych tentokrát moc nerada... 





Děkuji všem za nahlédnutí do našeho týdne. Doufám, že se Vám stránky líbily a pokud se počítač neumoudří a nevydá mi pokračování seriálu, budu muset napsat 4.díl znovu a v pátek (pokud děti dovolí, tak již ten příští) tu pro Vás bude. Mějte se krásně a nezapomeňte fotit :-).




Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky, že jste si udělali čas na další mé řádky a budu ráda za Váš komentář.