středa 3. února 2016

Finišujeme přípravy... kapr, koledy, světýlko a zase ten bacil!

Další středa s ní já a mé trochu neaktuální retro. Ano, některé z Vás již "napřáníčkovaly" Valentýn a já se táhnu pomalu ale jistě ke Štedrému dni :-). Nic se nemá uspěchat, však já do toho ledna také dolezu. Na Valentýna si ale iluze nedělám, toho asi přeskočím a začnu rovnou Velikonoce. Dnes jsem tu s Vánocemi v růžovém kabátku. A já se na Oh What Fun Silver Foiled Value KitTak dlouho jsem se na tuhle vellumovou sadu těšila, ale ne a ne se hodit k fotkám, tento týden to vyšlo. Takže, pojďte dál...

 Celý advent dělám v albu do kapsy, která je rozdělena na čtyři "šestkové" čtverce (šestkové znamená velké 6x6 palců, pro ty které z Vás si vždy říkají, o čem to mluvím). Jsem moc ráda, že jsem formát zvolila a ještě radši, že jsem setrvala a vydržela téměř celý advent - téměř proto, že ještě nejsem u konce :-).


V číslování je to stejné jako v kapsách, takže kdo již viděl nějakou tu mou stranu, není pro něj žádnou novinkou, že čísla pochází z dílny Heidi Swapp: Oh What Fun Number & Shape Die-Cuts. Špatně se fotí, ale v reálu jsou krásná stříbrná a moc se mi líbí jejich velikost. 

Nelinky první "koňská jízda" byla takovou událostí, že si zasloužila tu největší pozornost z dne, takže tady ji máme. Mou malou krotitelku! Fotku jsem vypodložila vellumovou kartičkou, kterých je v Oh What Fun Silver Foiled Value Kitu plno a jsou naprosto božské. Většinou jsem s nimi vypodkládala fotky, případně je stříhala a používala jako ozdoby.
Do spodního rohu fotky jsem vlepila ještě jednu puffy samolepku, kterou jistě všechny máte, protože je z úžasné diářové kolekce Memory Planner Puffy Stickers.


Snad poprvé jsem ráda, že je něco tak obrovské :-). Čísla tak udávají kartičce dominantní detail a to se mi moc líbí. Je pak hezky znát, kde jeden den začíná a kde končí. Ne vždy se mi totiž daří dát dni jen jednu kartičku. 

U Julí stále přetrvává bořící období, takže se u nás neustále staví a ve vteřině zase bourá. A opět tu je jedna vellumová kartička jako podklad fotek...


...jedna diářová "puffinka" Memory Planner Puffy Stickers a pak vellumová vločka s enamelkou na dokrášlení kartičky.


Teď když na to koukám, tak diářové doplňky jdou ruku v ruce s tímto kitem. Jdou k sobě dokonale nejen barevně, ale i fontem. Opět se mi potvrzuje, že není nad to, když si najdete oblíbeného designera, tvůrce a jste mu věrní. Lze pak nakombinovat téměř cokoli, a tak nějak to prostě vždy jde k sobě.


Jak jsme překročili dvacítku, začal se k nám pomalu ale jistě vracet bacil. Druhá strana je ve stejném duchu jako první, jen už je trochu víc vánoční. Už se to u nás chystalo a blížil se ten hlavní den...


Ještě v neděli jsme se vydaly s Nelinkou na taneční soutěž do Národního domu na Vinohradech, což byl naprosto úžasný zážitek a Nela byla nadšená. V pondělí už bylo jasno, že je nemoc zase zpět a Nelinka nám Vánoce proleží.



Nevím jak u Vás, ale naše děti jsou ranní ptáčata. Od 10 měsíců Nelinky, vstáváme doma mezi 5. a 6.ranní. Nezměnilo se to dodnes, takže celé dva roky už mívám v 9 hodin uvařený oběd, kolikrát již za sebou nákup nebo poštu. Na jednu stranu vopruz, na tu druhou zas plus, že můžeme trávit komplet den venku. A vy všechny, které se také snažíte vyfotit své stránky moc dobře víte, že v zimě to s tím světlem není žádná sláva. Co se mi ale moc líbí, jsou zimní východy slunce, které díky našim ptáčátkům stíháme téměř pravidelně...


Letos prvně jsme si s holkami došly pro betlémské světýlko. Když jsem byla malá, chodili jsme pro něj s bratrem každý rok. Vždy jsme šli až k vlaku, když skauti přijížděli a pamatuji jako by to bylo dnes, že nám vždy svíčka hořela komplet celé Vánoce. Jednak jsme měli špaletová okna, takže tam to mohlo být nonstop a nemuseli jste se bát, že vyhoříte, druhak jsme nakoupili hrobní svíce, které hořeli až 48 hodin :-). Jooo to Vám bylo ale betlémské pálení. Nelče se líbil už jen fakt, že jdeme městem s lucerničkou jak permoníčci.



Třiadvacítka. U nás marodění v plném proudu, ale nedá se nic dělat. Jsme doma, já připravila salát a náš taťka se opět ujal kapříka, kterého nám každoročně připravuje... mňam já už mám normálně zase chuť na salát!


Můj týden, který jsem zvládla nalepit na lednovém PL klubu je na papíře i blogu a já děkuji za každé Vaše přečtení.
Mějte se krásně a za týden zase ahoj :-)






Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky, že jste si udělali čas na další mé řádky a budu ráda za Váš komentář.