středa 16. března 2016

MK-host: Veronika - VK photography

Dnes mám několikanásobnou čest! V prvé řadě bych Vás chtěla přivítat u nového druhu článků, které u mě budete moci potkávat. Rozhodla jsem se čas od času přizvat na svůj blog lidi, kteří mě inspirují, jejichž práce se mi velice líbí a kdo si zaslouží pozornost. Jsou to ti, u kterých hledám inspiraci já sama a to nejen v tvorbě papírové. Dnes mám tu čest (v řadě druhé) přivítat na blogové návštěvě  jednu z nás, Vás. Spousta z nás se ve virtuálním světě zná, ale známe jen tu část, která sedí za stolem a lepí :-). Dnes můžete poznat blíže Verču, její práci a jeden/jedna z Vás se s ní dokonce může osobně setkat, protože pro Vás máme i krásný dárek v podobě GIVEAWAY!



Ahoj Veru, v prvé řadě děkuji za přijetí pozvání a i když věřím, že Tě spousta z nás pozná, máš tu dnes prostor nám o sobě cokoli prozradit :-). Tak pojď...


Vystudovaná stavařka, srdcem i duchem kreativec, vášnivá fotografka a máma na plný úvazek. To jsem já. Hlavou někde na půl v oblacích, plná plánů a ideálů. Rodinu tvořím s manželem Jardou, 18ti měsíčním synem Filípkem a dvěma minipsíma slečinkama Arwi a Euškou. 

Bydlíme společně v rodinném domku v srdci Vysočiny ve Žďáře nad Sázavou. Miluju všechno co dělám a vím, že bych to nemohla dělat bez obrovské tolerance svého muže. Co ten si už musel vytrpět, ale ve všem mě pořád dokola podporuje. Někdy je to pro něj určitě težké a vím, že jsem mu nejednou způsobila infarktový stav, vedle vedení rodinné stavební a geodetické firmy to zvládá dobře. Stavařina se mě ale nepustila, pořád je mojí součástí. 


Stavíš, tvoříš, fotíš a k tomu ještě s dětmi. Která část z toho všeho jsi nejvíce TY?


Momentálně se víc cítím jako fotografka a samozřejmě máma. Fotím už asi 6 let a můj hlavní zájem tvoří rodinná, portrétní, dětská a svatební fotografie. Focení je můj relax, našla jsem se v něm a od začátku až dokonce zbožňuji celý ten proces, kdy mi fotka vzniká pod rukama. 

Na konci jednoho takového focení, kdy klientům odevzdávám hotové fotky, si připadám, že je dokonale znám. Jejich pocity, jejich starosti, jejich různé úsměvy, detaily obličeje. Na ty mám mimochodem obrovský pamatovák, ale představte mi 10 různých lidi v řadě a za minutu nevím, jak se kdo jmenoval (smích). Stoprocentně si je ale budu pamatovat, až je za 10 let potkám někde náhodou na ulici.

Něco málo z mé práce. Více možno shlédnout na mých webových stránkách, případně FB fun page.










Kdy si mezi tím vším (cihlou, maltou, výkresy :-D) objevila tvorbu z papíru, odkud Tě poznávám já?


To byla trochu složitější cesta, ale zkusím jí zkrátit, aby u toho tvoje čtenářky a doufám i čtenáři neusínali (smích). Vždycky jsem si sem tam vytiskla všechny rodinné fotky a nalepila buď do obyčejného alba nebo zastrkala do klasických fotokapes. Bavilo mě psát si i denníky a miluju knížky

Jsem čtenářský maniak, v knihovně by ze mě měli radost. Ta vůně papíru, no ach. Všichni známe, že? Takže mi papír a fotky nebyli nijak cizí. Jen to nějak spojit. 



Pak jsem otěhotněla, objednala velikou knihu od paperblanks a začala psát, kreslit a lepit fotky a tvořit příběh naší rodiny. Paralelně jsem vyplňovala ještě deníčk od Moleskine, ale to nebylo ono. Chvilku se mi to moc líbilo, manžel se tím každé návštěvě chlubil jako o život, ale časem jsem začala hledat lepší řešení. Knížka se plnila a plnila a všechno začalo být hrozně neforemné a nafouknuté. Sjížděla jsem internet. 

Tuším, že tady někde dojde na "nás" :-)


Project life jsem znala (stejně jako český week of life, kterého se účastním) jen jako sérii ročního focení, kdy každý den po celý rok vyfotíš jednu fotku a asi čistě náhodou začala hledat tohle spojení i na internetu. A bác, byla jsem v tom. To byl únor 2015, pamatuji si to přesně, protože půlka mateřské padla na PL (pssst). 


Nainstalovala jsem si RSS čtečku přímo do mobilu, začala sledovat blogy všech PL guru (jsi tam úplně první, to je mi ale náhodička (smích)) a před spaním poctivě pročítám. Říkala jsem si, že první Filípkův rok nějak doklepu v zaběhnuté knížce, ale už ted vím, že půjdou do PL alba a knížku jsem uzavřela porodem. Možná jednou předělám i tu. Od té doby už jen nesyslím materiál, ale jsem v tom s vámi. Sřihla jsem si pro manžela ještě v mezičase vzpomínkové insta album k narozeninám a chystám se i na zapojení do nějakých chellenge.

Ahaaa, takže já bych se nejspíš neměla potkat s tvým mužem, když jsem jednou z těch, které pravidelně narušují rodinný rozpočet, že? V každém případě jsi žena mnoha tváří. Moc se mi líbí co vše tvoříš a stíháš a Tvé fotky jsou prostě "wow". Nerada dávám rady v oboru, který neznám. A i když se mi občas podaří krásná fotka, netroufla bych si někomu radit "jak na to". Takže teď mám jedinečnou příležitost dát rady prostřednictvím rozhovoru s Tebou.
Emotikona smile

Sama píšeš, že prohlížíš ostatní blogy, vidíš tedy naše stránky, fotky... měla bys nějaké rady, jak udělat fotku lepší fotkou?


Teď mám, Míšo, momentálně pocit, že nestíham abolutně nic a manžela budu pozdravovat (smích). Zná to snad každá máma, alespoň pevně doufám, že v tomhle nejsem vyjímka (smích). Na fotkách, které vídám u vás všech je vidět, že vás to baví a to je na tom to nejdůležitější. Neznám snad nikoho, kdo by fotil tak pravidelně fotky do rodinných alb a neměl to rád. Určitě nemusí být každý profík, nemusí mít drahou zrcadlovku, batoh plný pevných skel a ovládat photoshop. I já miluju focení mobilem a zrcadlovku všude netahám. 


Ale není špatné občas dodržovat pár základních pravidel už při pořizovaní fotky. 
  • To hlavní, že to musí bavit, už jsem zmínila. 
  • Jako druhý bod by měla být chvilička přemýšlení nad kompozicí a světlem. Nejdnou jsem viděla úplně perfektní téma fotky, ale všechno pokazil špatný úhel pohledu, divné oříznutí nebo špatné světlo. Žijeme v digitální době a máme to jednodušší. Ale kolik z nás “mlaďochů” by fotilo na kinofilm? Tam se musí u fotky trošičku přemýšlet, protože těch pokusů není na jednom filmu tolik. Když pak takovou fotku, která “ladí”, člověk pořídí, málokdy potřebuje dolaďovat v nějakém editoru. Já raději fotím tak, abych upravovala co nejméně
  • Všem zrcadlovkářům doporučuji režim manuál, kde je absolutní kontrola nad foťákem v našich rukou a nebo alespoň poloautomatické režimy. Je úplně zbytečné mít doma zrcadlo a fotit na nějaké přednastavené režimy. Není to vážně nic těžkého, jsem taky samouk a dokonce jsem nikdy neabsolvovala ani žádný kurz. 
  • A všem dohromady bych poradila mrknout se na: 

pravidlo tří třetin a zlatý řez




Snažte se hlavní motiv fotky umístit intuitivně někam do průsečíku jakékoliv osy, jako na obrázku. Existuje mnoho různých mřížek, ale tyto čtyři jsou nejčastější. Mřížku si před focením stačí jen představit a hlavní motiv umístit do průsečíku jen orientačně. 
Schválně si zkuste vyfotit jeden motiv podle pravidla tří třtin a ten samý ještě jednou mimo průsečíky os.


 Oba snímky si otevřete vedle sebe a pozorujte, který se vám líbí víc? Z 99% si vyberete ten, kde je pravidlo tří třetin zachováno. 
Ono je to celé způsobeno tím, jak funguje přenášení obrazu na sítnici a do mozku, ale to by bylo na delší debatu. Tímhle jednoduchým trikem můžete během pár minut svoje focení povýšit na vyšší úroveň. Tak směle do toho a zkoušejte a foťte.






Vše už zvládne dnes kdejaký telefon nebo obyčejný kompakt. Mám ozkoušeno a je to fakt, že při dodržování pravidla tří třetin nebo zlatého řezu roste kvalita a líbivost fotografií několikanásobně.

Samozřejmě, že pravidla se mají porušovat a občas tak vznikají zajimavé snímky. Takže ať už zrcadlovkou nebo mobilem, cvik dělá mistra. Ostatně to platí i u PL, tam jsem úplný mimino (smích). 


Jsi tedy podle papíru především stavařka, to budeš mít v domečku nejspíš krásný koutek. Jak a kde zpracováváš fotky a lepíš?


Je to tak. Máme s manželem společnou pracovnu, kde mám všechno možné, kromě tvoření. To znamená PC, tiskárny, momentálně i silhouette a vše, co do kanceláře patří. Slouží mi pro práci na fotkách a práci všeobecně. V druhém patře jsem okupovala dříve pokojíček Filípka. Teď jsem přestěhovaná v posledním volném pokoji a hodlám se už omezit jen na PL. Prošla jsem toho hodně, od korálkování, výroby všeho možného, fimování, výroby mýdel, plstění, malby na keramiku a v neposlední řadě vinutí skla. Mimochodem kdyby měl někdo zájem o sklářský kahan a tunu skla, mám jeden k dispozici (smích). Ale nic mě nechytlo tak, jako spojení lásky k fotkám a papíru a tím je PL tvoření. Rodinu plánujeme dál rozšiřovat (já rozšířit, manžel rozšiřovat…smích), takže za pár let, či spíše několik měsíců, když vše bude vycházet, bude i z mého PL koutku dětský pokojíček a já budu hledat náhradní řešení. Teď si svoje místečko ale náležitě užívám a musím říct, že jsou to krásné chvilky.


Něco navíc! Inspirace od Verči...


Dlouho jsem přemýšlela, koho si  na blog přizvu a obzvlášť nad výběrem prvního hosta. Verču ale potkávám ve více FB skupinách a myslím, že máme na dost věcí podobný pohled. Jedním z nich jsou i děti a jako první skupina, kde jsme na sebe narazily bylo bosé obouvání, tedy "barefoot", kde já (jako asi každý lékař, když už se k tomuto přikloní) byla velice krátce a Verča neváhala mi s čímkoli pomoci. A i tady se projevila Verči kreativita. Takže když říkám, že jako MK-host bude vždy osoba, která mě inspirovala nejen ve světě papíru, tady máte hned první příklad. 

V době plovouček, betonu, dlažeb a asfaltu nezbylo než si terén (který je pro nohy nás i našich dětí nejlepší pomocník) vytvořit doma. Mrkněte jak se s tím popasovala Verča a i my už si s holkama jeden takový koberec vyrábíme :-). Takže díky za inspiraci. A protože je Verča výbornou fotografkou, nafotila svůj výtvor tak, že se s ním brzy setkáte dokonce i v některých časopisech.  





Veru mockrát děkuji. Jak jsem si původně myslela, že si vysázíme pár otázek a pár odpovědí, je vidět, že jsme ženské na podobné vlně. Z pár řádků se stalo slohové cvičení a večery s Tebou byly skvělé. I za to díky. On ten virtuální svět je vlastně fajn, protože kde jinde bychom na sebe narazily, že? :-)


Poděkovat bych chtěla já tobě a to moc. Když mi od tebe přišla zpráva s žádostí o rozhovor do nové rubriky, byla jsem z toho paf. Zprávu jsem četla několikrát po sobě, než jsem odpověděla (smích). Moc mi to lichotí a přeju tobě i rodince hodně šťastných chvilek nejen při focení a tvořeni PL. Pro mě jsi nejen PL guru, ale i superžena, přotože toho tolik stíháš, fakt. Ráda sleduju vaše rodinné aktivity a těším se na další nové články tady na blogu. Tímto bych taky ráda poděkovala všem, kdo dočetly až sem a jednomu z vás věnuji focení v exterieru zdarma.

podmínky k zařazení do slosování o focení s Verčou:

  1. staň se fanouškem MK-life a FB stránek Veronika Kovačková photography
  2. napiš komentář pod tento článek nebo pod fotku na FB
  3. a pokud budeš veřejně sdílet na FB tento článek, dostaneš do losování své jméno hned dvakrát
Ve středu 23.3. vylosujeme jednoho z Vás, který získá zdarma exterierové focení s Verčou. Platnost focení bude 1 rok, takže rozhodně vhodné i pro nás vzdálenější. Jaky je lepší důvod pro výletování než setkání s Verčou, pořízení krásných fotek a poznání nového kraje?

Děkujeme všem a přejeme krásný zbytek dne...
Emotikona smile
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A jsme zpět :-). Losu se tentokrát ujala má starší, Nelinka a a vytáhla jméno jedné šťastné, které se tentokrát určitě vyplatilo sdílení a jméno měla v "osudí" hned dvakrát. A taaaak....



GRATULUJEME

Alena Králová

...a doufám, že se ke mně dostane z výhry i nějaká povedená fotečka...





29 komentářů:

  1. Neskutečný článek, opět jsem četla jedním dechem. Musím říct, že ve škole jsem se s focením na klasický film setkala i s celým procesem vyvolávání fotky, bylo to magické, ale dostat pěknou fotku z malého počtu snímků byla pěkná dřina. Je pravda, že s dětmi musí člověk občas fotit velmi rychle, když chce zachytit nějaký jedinečný okamžik, takže jsem ráda, že není potřeba díky automatickému režimu řešit clonu a čas a můžeme dělat jednu fotku za druhou, ze kterých se aspoň jedna většinou kompozičně podaří :o)
    Díky za pěkné počtení a inspiraci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, zkus kontinualni ostreni, to by si melo poradit s rychlikama celkem obstojne :-)

      Vymazat
  2. Tedaa to jsou krasne fotky a super clanek holky, krasne jsem se pobavila...:-) ted uz jen vyhrat to foceni..:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, daly jsme si s Misou zalezet :-D a kdyz vyhrajes, tak te moc rada uvidim i nazivo :-D.

      Vymazat
  3. Veru, moc ráda tě poznávám! Tvoje fotky obdivuji už dlouho a vidíš, ani jsem si tě v BF skupince nevšimla. Krásný kobereček! Parádní článek, holky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani diky...a ten koberec doporucuju, tapeme po nem vsichni :-).

      Vymazat
  4. Nádherné fotky a inspirace. Taky tvořím PL, ale fotím mobilem a dcerku v pohybu je téměř nemožné vyfotit. :-) Děkuji za krásný článek a rady k focení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peto, ja mam nektere stranky v PL taky jen mobilove a na krase jim to neubira. Hlavne, ze je na fotkach to, co nechci zapomenout. Ale uznavam, nekdy je to drina i s mobilem, kdyz se deti rozutecou :-D.

      Vymazat
  5. Krásný článek a úžasný koberec. Také by se mi takový líbil. Už se těší na další články.

    OdpovědětVymazat
  6. Parádní článek a jdu si držet palce, ať vyhrajeme to focení! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Krásný článek, krásné fotky... A je možné, že ty fotečky toho koberečku pro bosé chození jsem už někde viděla?Nezveřejňovala si je už někde na netu? Asi před pár dny mě totiž okouzlily na netu a přemýšlela jsem, jestli je ještě čas pro mou 5ti letou dcerku něco takového vyrobit, protože chodí příšerně. Ať se ti Veru daří ve tvé tvorbě.... (Verča S.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, ano ano, skvely postreh, to je super, jak jsme vsechny propojene...na podzim se dokonce objevi v tistene podome v casopise umeni fyzioterapie...videt jsi je mohla na zdravych nozkach, barefoot a na strankach zmineneho casopisu uz nejaky ten den jsou .-)

      Vymazat
  8. Moc krásný článek, Míšo a Verunko ;) Verunku znám samozřejmě přes FB ... Jednoho dne mi psala "nějaká" paní Veronika Kovačková, že by potřebovala přání pro svého syna a to v takovŕm stylu, které viděla u mne na blogu ;) Takže tak jsem poznala Verunku ;) Od té doby jsem ráda, že jí vídám na FB relativně často a má nádherné fotečky. Já sama jsem si o minulých Vánocích pořídila "základní" zrcadlovku a i když nemám na focení moc času, moc mě to baví a člověk se stále učí a snaží se zdokonalit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moni to je super, jakýho máš pamatováka...přání mám dodnes vystaveno :-D...je totiž nádherný a díky moc za slova chvály.

      Vymazat
  9. Parádní článek. K poobědní kávičce jak dělaný... Taky fotím a dělám PL, ale hlavně pro radost a k tak úžasným fotkám mám hodně daleko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, cvik dela mistra, kdyby jsi videla moje prvni fotky ;)...hlavne se nepodcenovat a ono to bude lepsi a lepsi :)

      Vymazat
    2. Nádherný článek, četla jsem a byla úplně fascinovaná, děkuji za krásný nápad, s hosty, člověk se hned dozví tolik nových věcí, super :)

      Vymazat
  10. Bezva clanek, super fotky. Ale to, ze Verca nadherne foti, pro me neni zadna novina. 😃 Diky ni mame zvecneny pupik tesne pred narozenim naseho bobka a taky nas velky den D. Ac jsme oba s manzelem nefotogenicti a neoblomni sklebivci do objektivu, fotky jsou paradni. Tahle soutez se mi naramne hodi, protoze uz od podzimu se chystam objednat si u Verci dalsi zvecneni nasi zivotni etapy. Veru,pocitej s nama a s naramne obtiznym ukolem vyfotit nase dva neposedy.😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kvetu, díky :-). Ja teda nevim, ale vy mi prijdete oba fotogenicti uplne perfektne :-D

      Vymazat
  11. Krásný článek, jako bych některé pasáže už někde slyšela nebo snad i u některých byla 😉😂 Verča je velká šikula! Monika

    OdpovědětVymazat
  12. Příjemný článek, krásné fotky a takový masážní kobereček je teda super..... potřebovala bych ho taky na naše někdy unavené nožky... a takové focení by bylo moc milé ....

    OdpovědětVymazat
  13. Článek je nádherně napsaný a četl se jedním dechem až do konce. Jinak se já také zkusím zapojit do vaší soutěže, protože fotečky milujji a přála bych si mít také krásné fotečky od paní profesionální fotografky s mojí milovanou holčičkou :-) kdo nezkusí nic nezíská :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru díky, snažila jsem odpovídat krátce, aby z toho nebyl román, ale ját o nějak neumím :-D...takže děkuji za sebe i Míšu za dočtení až do konce :-)

      Vymazat
  14. Opět krásné počtení. Dostala jsem se k tomu až dnes, kdy je opravdu chvilka klidu. Veroniku neznám, ale její fotky se mi moc líbí. A pro mě jako amatéra byl článek velkou inspirací. :-)

    OdpovědětVymazat
  15. krásné čtění, obdivuji tvoji sílu a energii, jen tak dál a přeji hodně štěstí :-)

    OdpovědětVymazat

Díky, že jste si udělali čas na další mé řádky a budu ráda za Váš komentář.