středa 1. června 2016

No, tak co já jim na ty nohy dám...

Když se narodila Nelinka, bylo pro mě dost věcí snazších. V roce 2013 jsem neměla tak dlouho od státnic z pediatrie a nejen školou jsem formovala své názory ohledně dětského vývoje. Nohy však byly ta část, kde jsem plně důvěřovala svému vzdělání a měla v tom "prostě jasno". Nelinka tedy vyrostla na FARE botkách a od prvních krůčků nosila doma bačkory. Neměla jsem ani nejmenší pocit, že by to mohlo být jinak. Vysoká bota s fixací kotníku pro mě byla jasná volba. S Juli už je to ale jiné...a tím i vlastně s Nelinkou. Snažím se udělat si přehled, zvážit každé pro i proti a hlavně naslouchat dětem. Spíš než o naslouchání je to možná o pozorování a o vnitřní intuici a nezbývá mi než doufat, že jsem se vydala na cestu správnou, bezpečnou a prospěšnou pro své děti.


Roční dítě toho příliš nepoví, ale už na něm samotném je znát, že nejlépe se cítí bez bot. Sundavání ponožek a zbytku oblečení je i pro Julinku klasika :-). Rozhodla jsem se u ní na první boty počkat, neustále to odkládala až jsem zjistila, že je jí takhle dobře, že je šikovná a hlavně to, že nohou neskutečně pracuje. Na první pohled by se to nedělo, kdybych jí nohu svázala do boty. Julinka se navíc rodila koncem pánevní (rozuměj první spatřil světlo světa její zadek :-D ) a už z pupíku si přinesla mírně deformované nožky, které se ale růstem rovnaly. Ani tak ale ještě nemá prstíky srovnané a na první pohled je jasné, že i elastická ponožka překryv prstíků jen zhorší. Většinu času je tedy bosa a zatím jsme všichni tuze spokojení.


Část z Vás jistě zná, a kdo ne tak dnes pozná, specializovanou fyzioterapeutku Lucii Alblovou. Byla tak laskavá, že si našla ve svém nabitém programu čas a odpověděla mi na pár otázek týkajících se právě dětské nožičky a jejímu vhodnému obutí. 


Ahoj Luci, mockrát děkuji, že si přijala mé pozvání. My se vzájemně známe, mohla bys něco málo o sobě říci i čtenářům našeho blogu?



Jsem dětská fyzioterapeutka a pracuji v privátní ambulantní praxi v Praze na Proseku. Jsme zaměřeni na Vojtovu reflexní terapii a na správný vývoj dětských nožiček.


Jaké spektrum dětí vídáte a kde je ta hranice, kdy se dá dětská noha ještě naší aktivitou vrátit k fyziologické normě?



Našimi pacienty jsou převážně děti od narození do 18 let. Navštěvují nás zejména tři skupiny malých pacientů. 

Tou první jsou miminka s projevem nefyziologického psychomotorického vývoje, tedy převážně predilekce, hypotonie/hypertonie, opoždění motorického vývoje, poporodní traumata - torticollis, paréza brachiaálního plexu, centrální koordinační poruchy, asymetrie, vývojové vady kyčlí, pes eqinovarus atd.

Druhou skupinou jsou větší děti od předškoláků po pubescenty. Ti nejčastěji přicházejí s vadným držením těla, skoliosou, plochonožím, varositou kotníků, kolen, nebo, naštěstí méně často, po úrazech.

Ještě zbývá třetí, nejméně početná skupinka - jsou to děti se vzácným onemocněním, ať už nervosvalovým, DMO, parézy atd 


Mám dítě, které začíná chodit - měla bych mu boty pořídit a jaké? (beru v úvahu, že se doposud batole nevyvíjí pod obrazem hyper ani hypotonu - tedy beru předpoklad normotonicke, jinak zdravé dítě s motorickým vývojem v mezích normy)


Na pořízení botiček pro začínajícího chodce je vždycky dost času :-) I když je těžké odolat nabídce roztomilých minibotiček, dítě, které se zvertikalizovalo do stoje a začíná se pouštět do světa po svých vratkých nožkách žádné boty nepotřebuje. Stejně jako se rozvíjí úchopová funkce ruky, kdy ve třetím měsíci sahá po hračkách, nyní se rozvíjí úchopová funkce nohy



Ano, tohle je jedna z věcí, které jsem si u obou holek všimla. Noha pracuje neustále, na každém povrchu, při každém pohybu. Na Nele mě překvapilo o kolik je šikovnější, když boty nemá. Zajímavá je noha v chůzi po schodech, tohle by v žádné botě možné nebylo. Navíc úchopová funkce nohy je u ní skvělá  i proto si je bez bot jistější. 

 

Bohužel ne vždy to jde, aby bylo dítě bez bot. Ať už v nepřízni počasí nebo doma na studených dlažbách, když stůně...


Pokud máte doma zimu a nemůže být zcela bosé (i když je to pro propricepci nejideálnější), dejte mu protiskluzové ponožky nebo ponožky podšité kůží. Na ven zatím bohatě postačí kožené capáčky - pozor, je důležité, aby dobře seděly, nikde netlačily ani nebyly příliš velké! Dobře poslouží i staré ponožky.



Později pro zdatnější chodce v chladnějším období vybírejte botičky:

  • lehké
  • bez podpory klenby
  • maximálně ohebné ve všech směrech
  • bez vyvýšené paty
  • bez zvednuté špičky
  • dostatečně široké v oblasti prstíků
  • ideální nadměrek se uvádí 1,2cm
  • do šířky by měla být vůle 1-2mm z každé strany.

Proč měkka bota a kam se ztratila fixace kotníku? Jak je možné, že se takovou dobu tradovalo a drželo pravidlo "vysokých bot" přes kotníčky a po třetím roce pak striktní předpisy podpůrných vložek pro plochonoží?



Jak jsem uvedla výše. Lidská noha je vývojem 2 mil. let dovedena k naprosté dokonalosti. Všechny svaly, kosti, klouby fungují v dokonalé souhře, ale pouze tehdy, když k tomu mají podmínky. Moderní obuv je záležitostí max. 200 let a od té doby lidstvo trpí vadami a bolestmi nohou jako je plochonoží, kuří oka, otlaky, vbočené palce, plantární fascitis, ostruhy patní kosti... Většina valgosit kotníku není primárně způsobena vadou nohy, je třeba hledat příčiny ve vyšších etážích.

Nejčastěji nacházíme slabé břišní svalstvo, zejména šikmé řetězce, z toho plynoucí vysazení pánve (ventrálně), vnitřní rotaci kyčlí, kolen a následně vpadlé kotníky. V praxi jsou nejčastěji aplikovány tvrdé ortopedické vložky s podporou klenby a pevná kotníková obuv. A on se stav stále nelepší....noha nepracuje, svaly ještě více ochabují, chodidlo ztrácí svou funkci, je znemožněn odraz prstců...Ano, jsou i stavy, kdy je centrace patní kosti vložkou indikována. Zejména extrémní valgosita při vertikalizaci - stoupání si u opory. Dle posledních výzkumů má zde vložka nejlepší efekt, aby se kosti i vazy zatěžovaly ve správné poloze. Samozřejmě ruku v ruce se cvičením! Stejný výzkum ukázal, že podpůrné vložky pro planovalgus (plochonoží), aplikované po třetím roce věku (jak je u nás běžně zvykem) žádný efekt nemají.

Samozřejmě je třeba posoudit celkový stav pohybového aparátu, vzít v úvahu hypotonii, zhodnotit pohybový režim a zátěž dítěte během dne atd. Ale i tady je možné najít kompromis - vložka pouze při vyšší zátěži, únavě, pouze částečná korekční pomůcka v oblasti paty - pro centraci patní kosti se zachováním prostoru pro prsty a ohebností...je třeba najít ideální cestu :-) 




Vy jste pořídili podoskop, jak vám pomáhá?


Je to výborný pomocník. Právě díky podoskopu můžeme dobře odlišit, zda se jedná opravdu o plochonoží, nebo je problém ve valgositě kotníků, vidíme rozložení zátěže, zda dochází k zatěžování prstců, maminky to názorně vidí a je pak dobře viditelné zlepšování stavu.



Častý názor odpůrců či skeptiků k "neobouvání" je, že Praha a města všeobecně nejsou svým terénem vhodná k chůzi na boso, kde je pravda?


Pokud našlapujete a odvalujete chodidlo správně, není třeba se tvrdých povrchů bát :-) Jak říká Clara Lewit, naše učitelka: "Ne dopad, ale kladení". Vystihuje to vše.



Když si bude chtít maminka víc nastudovat a o problematiku se zajímat, máš nějaký osvědčený zdroj? Jsme zahlceni články o "neobouvání neboli barefootu" od zastánců i odpůrců, ale zdroje pak bývají pochybné...kde se dovím relevantní informace, kterým mohu důvěřovat?


Nikdo vám nedokáže říci, co je správné a jak to má být. Každý sám se musí rozhodnout, sám hledat svou cestu. Nejvíc objektivních informací získáte od svých dětí. Nesmějte se, je tomu tak.  Podívejte se na pohyb bosého dítěte. Vidíte, jak noha při každém kroku pracuje? Jak hledá a nachází oporu, stabilizuje se, odvaluje a odráží se, všechnu tu souhru, dynamiku a harmonii? 





A teď to dítě obujte do tvrdých bot. Je z něho robot? Zakopává? Dupe na patu? Šmajdá? Kam se poděla ona harmonie a ladnost pohybu?


Z "papírových" zdrojů doporučuji zejména časopis "Umění fyzioterapie", jehož první číslo je celé věnováno dětským nohám.

Velmi mnoho cenných informací a prázdninové čtení k tomu najdete v knize Zrozeni k běhu (McDougall) - originál Born to run se dá sehnat také.

Dále Daniel Howell - Naboso - 50 důvodů, proč zout boty.

A samozřejmě jsou různé semináře, které mají tu výhodu, že se můžete zeptat na to co vás konkrétně zajímá. Také nějaké chystáme :-)



Luci mockrát děkuju za Tvůj čas a spoustu informací ověřených odbornou praxí. To celé je pro mě víc, než kdybych měla po večerech pročítat internet. Dnes najdeme plno materiálů snad ke každému tématu, nevýhodou internetu však je spolehlivost a odbornost takových informací.Takže znovu díky za názor, který já osobně velice beru.

Pokud byste chtěli s Luckou cokoli probrat nebo sledovat její práci, můžete se připojit na její facebookovou stránku - Barefoot Fyzioterapeut Mgr.Lucie Alblová


A na této cestě já nyní jsem. Občas sice dojdu na rozcestí, kde váhám kudy kam, ale vždy se zadívám na holky a ony mě vedou dál svou cestou bez bot. A když už nějaké obout musíme, takhle to děláme my.



Julinka 14 měsíců


Julince jsem na její první sezónu pořídila capáčky Afelo. Kožené, vcelku vzdušné a ač je Juli ani trochu nešetří, drží naprosto skvostně.


Do chladného počasí ideální a jsem moc ráda, že se podařilo trefit velikost podle rozměrů, protože jsme kupovali přes internet. Tyhle konkrétní jsme pořídili TADY. A cena je na první "botičky" víc než příznivá.


Každý den mě venku potvrzuje, že když ne bosa, tak capáčky jsou lepší volba než by byla pevná bota.


A co je víc, než spokojené dítě? No, možná spokojená máma :-D



 Nelinka - 3 roky


V současnosti nosí tyhle krásky, které ale pozor, ač mají barefoot nálepku, tak dokonalé také nejsou. Když přijdou jsou poměrně tvrdé a trvalo mi nejeden večer, než se je podařilo rozhýbat. Druhá věc je pak zvedlá špička boty, která by u BF boty také být neměla. Nicméně to tolik neřeším, protože je to bota na léto a to je v 90% Nela bosa. Na to přejití z hřiště domů nám poslouží.


U Nelinky už je ale obouvání trochu těžší. Bosa je v současnosti nejšťastnější, ale jak přijde na boty, ráda by si je vybrala sama. Miluje tyhle své sandálky, ale třeba boty na plavčo byl hodně boj


Každé dítko na jejich plavání má totiž crocsy a jim podobné, které samozřejmě pozornost dětí získají. A protože výjimka potvrzuje pravidlo, jsou boty k vodě jediné, které si může vybrat sama a je šťastná, že je má. Opět v nich vlastně jen chodí okolo bazénu a pak hop do vody, takže mi její šťastný výraz za to stál a tady jsou. Tyhle konkrétní bazénovky značky Coqui jsme vybraly TADY, když jsme brali Jůle i capáky. Nejsem dokonalá, nejedu striktně po barefoot kolejích, ale hledám kompromis mezi mým a dětským názorem. Skvělé je, že v nich Nelča neuklouzne, pásek vzadu hezky drží nožku a ani trochu nevadí, že jí jsou zatím asi o číslo větší. Žádné sprinty v nich nedělá a jsou k vodě bezpečné.


Tak tohle je naše prozatímní cesta. Ať už každý obouváme nebo ne, jsem si jistá, že se snažíme o jedno a to samé, o zdraví našich dětí. Ať už se přikláníte k jakékoli variantě, schválně zkuste tu druhou a pozorujte jestli bude Váš poklad spokojenější a šikovnější nebo naopak. To řekne mnohé za Vás a za spoustu článku z internetu.



12 komentářů:

  1. jak se to všechno samo vyvíjí, viď, ještě loni jsi nevěděla o BF a teď je z toho super článek ... a souhlasím, bosky jsou naše děti nejspokojenější! Zdravím Lucku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O BF bitech jsem nevěděla, ale člověka ta správa cesta vede. Už loni Nela cele léto běhala bosa, bohužel jsem netušila ze i za nepříznivého počasí existuje bota podobna bose chůzi. Juli už to má dnes snazší

      Vymazat
  2. Naprostý souhlas!
    Podporuju BF, ale prostě čistě BF obuv doma malý nemá. Sestra je fyzioterapeut a posledně mu koukala na klenbu a pochválila ji, že je naprosto ukázková. tak si říkám, že i když občas BF botu nemá (máme pravda spíše minimalistické boty), tak to, že je, co to jde, bos, je správná cesta. Nejsem zastánce toho jít jen jednou jedinou cestou a přísně se jí držet. Ale občas z té cesty sejít a udělat to trochu jinak, i když je to oproti tomu, co bylo doposud, "blbě". A to platí nejen u obouvání ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak :-) je dobře znát cest víc a holt tim správným a min správným občas prokličkovat jak uznáme za vhodné :-)

      Vymazat
  3. Naprostý souhlas,ty děti mají kolikrát víc rozumu jak my a někdy se fakt vyplatí je poslouchat. Před rokem jsem Maxíka narvala do ortopedických vložek a on najednou nechtěl chodit ani ven. Radši byl doma kde od mala chodil bos, teď jsem se na to vyprdla koupila mu takový levnější kompromis ze kterých on sám úplně vyndal vložky a najednou furt chce ven a chce boty až do doby než jsem mu na jaře botičky sundala po minutovém otrkávání už boty nechtěl vůbec a na hřišti teď už leda bos a ideálně rovnou i cestou domů a je opravdu krásné pozorovat, jak ta nožička pracuje. Snad se ty naše kotníky stovnají, rozhodně jaro léto budeme většinou bos.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni s Timem už to bude snazší :-) držím kotníkům palce :-D

      Vymazat
  4. Míšo, dík moc za super článek. Jsem momentálně ve fázi tápací :) Samík (3,5) má ploché nohy a vpadlé kotníky. Na ortopedii jsme samozř. dostali hned tvrdé vložky. Poněvadž chodím s mladším cvičit vojtovku, paní fyzio. se mi na něj mrkla a zjistila přesně to, co tu uvádíte v článku. Má špatné držení těla - hlavně slabé vyboulené bříško. Takže jsme prozatím vložky zahodili, má tenisky na styl barefoot a cvičíme a cvičíme. U nás ale problém je, že je dost citlivka a bosej venku na hřišti chodit většinou nechce. Doma je na boso pořád (až mi ortoped kladl na srdce, že pořád kotníkovou pevnou obuv a i doma jedině v bačkorkách). Tak ještě jednou díky. Je to další impuls toho, co mi začíná být logičtější. Hrotit to nebudu, ale budu hledat dobré kompromisy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru dekuju za hezký komentář. Jsem ráda, když se mi podaří uklidnit ostatní, že v tom nejsou sami.

      Vymazat
  5. Hura, uz je to venku...no budes asi fakt smat, ale asi pred trema hodkma jsem kupovala Filovi coqui nazouvacky :-D...bosym nozkam ZDAR :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D je to venku :-D ...coqui, Veru ja uz nevim co rict, ty tu mas u nas nekde spehyrku jinak tohle mozne neni :-D

      Vymazat
    2. no ja nevim, ja uz se bojim, co se na sebe/tebe jeste dovim :-D :-D :-D

      Vymazat
  6. Míšo, mockrát díky za tenhle článek!!! Ani nevíš, jak moc mi pomohl, řešíme úplně ten stejný problém a konečně v tomhle problému mám aspoň víc informací. Za pár dnů máme termín na ortopedii, ale po přečtení článku se určitě co nejdřív objednáme i na fyzioterapii. Ještě jednou DĚKUJI!!!

    OdpovědětVymazat

Díky, že jste si udělali čas na další mé řádky a budu ráda za Váš komentář.