úterý 2. května 2017

Děti a EMOCE | Začněme u sebe v rodině

Tenhle díl tu měl být minulý týden. Jak už ale víte, místo kabelu k počítači jsem si na dovolenou přibalila kabel od chůviček, takže jsem si leda tak přidala závaží do kufru a povozila noťas po světě :-D. Nevadí, děkuju všem za tu trpělivost a  po prvním, velice úspěšném díle, je tu dnes pokračování. Ráda se probírám hezkýma knihama, občas nějakou tou hrou a dnes na to nebudu sama. Pozvala jsem na blog hosta z řad čtenářů našeho blogu a paní doktorce moc děkuju, že nám k tomuhle tématu něco poví. Jak moc důležité jsou emoce, tip na knihu a video, to vše a něco navíc s dětskou psychiatričkou Giselou Kratochvílovou Vaněčkovou z Dětské psychiatrické kliniky v Motole.
Mluvit s dětmi o všem je asi taková představa nás všech. Věřím, že všechny si přejeme, aby se děti nebály přijít s každou radostí, ale i s trápením a v tom nejideálnějším případě, aby takový vztah přežil společné rozepře nebo období jako je třeba puberta. Jak to ale udělat. Jak vytvořit doma přívětivé prostředí? Já už mám před vámi trochu náskok, protože jsem si na to kafe s kolegyní virtuálně zašla a jedno je jisté, bez mluvení a respektu to dobře nepůjde. 

Celý rozhovor jsem proložila fotkami z knížky, která je krásná a já ji do seriálu o emocích chtěla zařadit samostatně. Nakonec ji ale paní doktorka zmiňuje přímo v rozhovoru, takže jsem ji nafotila a přidala právě sem. 

Kniha Mám Tě ráda je krásná, dojemná a neuvěřitelně pravdivá. Já si ji s každou z holek prohlížím v postýlce a je to tak akorát na deset minut před spaním. Další kniha, kde stačí pár slov. Moc hezky ilustrovaná, snadno pochopitelná už pro malé děti a bude bavit každou maminku.

Ahoj Gis, my už o sobě něco málo víme, já jsem moc ráda, že blog sleduješ a pozvání si dnes přijala. Můžeš se, prosím, trochu představit i ostatním?



Jmenuji se Gisela Kratochvílová Vaněčková a jako asi většina čtenářek tvého blogu jsem i já maminkou, a to 5leté holčičky a 3letého chlapečka. Navíc dětskému světu jsem blízko i při své práci, neboť pracuji jako dětská psychiatrička na Dětské psychiatrické klinice ve Fakultní nemocnici Motol. 

Své vzdělání si v současné chvíli dále rozšiřuji studiem a příští měsíc zakončuji 3. rok výcviku rodinné terapie v Institutu rodinné terapie Praha. Celá rodina zažíváme od loňského roku velkou změnu v podobě mého návratu do práce po rodičovské dovolené. Práce i škola mě naplňují, ale vše bych nezvládala bez podpory svého muže a rodiny. 


Pocit, nálada, emoce, jsou to všechno synonyma?


Hranice těchto termínů se prolínají, ale i přesto se je pokusím trochu vymezit. Už předem se čtenářům omlouvám za trošku teorie, která snad neodradí od celého článku :) 

EMOCE vychází z latinského emotio, což znamená pohnutí, počeštěno tedy pohnutky. Můžeme je popsat jako bezprostřední, přechodné, subjektivní odpovědi na konkrétní vnější podněty, které mají pro jedince význam. Představují rychlé zpracování informací, které nám pomáhá k učinění okamžitého rozhodnutí a jednání před nástupem racionálního uvažování. Dle evolučního stáří je můžeme rozdělit na emoce 
  • základní (strach, hněv, radost, smutek, důvěra, znechucení, očekávání, překvapení)
  • vyšší kulturně podmíněné ( intelektuální- cit pro pravdu, zvědavost / morální- stud, altruismus, empatie/ estetické- vkus). 

Emoce podporují vštípení zážitku, strach připravuje na výskyt nebezpečí v budoucnosti. 

Například malé dítě si hraje s včelou, která ho bodne. Příště už se takové situaci dítě vyhne. 


EMOČNÍ INTELIGENCE zahrnuje schopnost zvládat své emoce a vcítit se do emocí ostatních. 

Kombinací emocí se vytvářejí CITOVÉ VZTAHY k ostatním, mezi které zahrnujeme lásku, ne/přátelství, nenávist, závist, žárlivost, pohrdání a opovržení, odpor a štítivost. 


Všemu, co v životě prožíváme, dáváme subjektivní citové zabarvení a máme z toho nějaký POCIT, který se může vztahovat k současnosti, minulosti i budoucnosti. Mezi základní pocity můžeme zařadit například libost- nelibost, napětí- uvolnění. 


NÁLADA představuje aktuální časově ohraničený emoční stav, který člověk může vztahovat jak k vnějšímu prostředí, tak i sobě, určitým způsobem- pozitivně nebo negativně. Na rozdíl od emocí nemá jasný podnět.


Kdy je dítě schopné pochopit co to je emoce?


Dle nových poznatků se dítě již se základní emocionální výbavou rodí. Formuje se v bříšku matky prostřednictvím vnějších stimulů (například jsou popisovány změny rychlosti tepové frekvence dle libosti/ nelibosti pouštěné hudby) a působením hormonů z těla matky. 

Hlavní cesta od základních emocí a pocitů k složitějším emocím však děti čeká až po narození. Rodiče by měli být při této cestě trpělivými průvodci. Novorozenec nemá vyvinuté racionální myšlení, a proto jsou pocitové a emoční vjemy první formou vzájemné komunikace. Každá z maminek si určitě vzpomene na pláč svých dětí stejně tak jako na nezapomenutelný první úsměv. 

Batole již rozumí některým emocím z okolí, ke konci 2. roku života již některé viditelné (třeba křik) dokáže i pojmenovat. Zde bych jako příklad důležitosti vzájemné emocionální komunikace doporučila shlédnout krátké video dostupné na internetu- „Still face experiment“ vytvořený profesorem vývojové psychologie Edwardem Tronickem, ve kterém matka záměrně verbálně ani neverbálně nereaguje na chování svého dítěte. 



Školkové dítě se s emocemi učí lépe zacházet, roste u něj vnímavost k emocím druhých a některé emoční reakce na určitou událost už dítě dokáže předvídat. Předškolák o svých emocích dokáže hovořit a popíše jejich příčiny. Školák již s emocemi experimentuje.



Děti jsou většinou hodně spontánní tvorečkové, nejen slova z nich padají bez rozmyslu, ale často i emoce. 

Jak rostou všeho tak nějak ubývá a i vyjadřování emocí už bývá jakési tabu. Je důležité umět pojmenovat pocity a mluvit o nich?


Myslím si, že v dnešní době již k takovému tabuizování vyjadřování emocí jako v generaci našich rodičů a prarodičů obecně nedochází. Dříve byly děti vychovávány ve velkém respektu k rodičům a dospělým všeobecně, tak pro vyjadřování emocí nebyl takový prostor. 

Rozhodně je dobré emoce vyjadřovat a to jak ze strany dětí, tak i dospělých. Stejně nezbytným je o emocích mluvit, označit je a vysvětlovat, to napomáhá dítěti si své emoce uvědomit i vývoji empatie. Výše jsem zmínila 8 základních emocí a zde bych ráda dodala příklad, jak mohou být ve stejné situaci zaměněny. 

5letý chlapeček vběhne mamince do silnice, ta začne na chlapce křičet. Pro chlapečka to znamená, křičí na mě, protože se zlobí- základní emoce hněv. Pro matku je však za křikem jiná základní emoce- strach.

Pro objasnění tohoto okamžiku postačí jednoduchá věta od maminky: „ Zlobím se, protože jsem o tebe měla velký strach.“


Jsou děti, které vyjádřit emoce neumí? Co to může dítěti způsobit?


Já bych spíš řekla, že některé děti neměly možnost naučit se vyjadřovat emoce efektivním způsobem. V takových případech mohou být jejich emoce ventilovány neefektivně. Možná někteří z čtenářů znají to, že malé děti nepřiznají svůj strach, ten se pak projeví například bolestí bříška a nebo vztekem. 


Potlačování emocí může však v krajních případech vést i k širokému spektru úzkostných poruch, poruchám chování, poruchám sociálních vztahů, poruchám příjmu potravy, sebepoškozování nebo závislostem.


Občas se stane, že přijde dítě ze školky, my poznáme, že se něco děje, ale dítě s námi nemluví, nedovede nebo nechce popsat co se děje. 

Jak na takové situace? Jak se dětem co nejvíce přiblížit a otevřít vzájemnou komunikaci?


Spíše než na zachování se v daném okamžiku záleží na celkovém nastavení rodiny. Domov by měl v dítěti evokovat pocit bezpečí a jistoty. Chování rodičů by mělo být konzistentní, empatické a jejich reakce by měly být čitelné.  

Vztahy by měly být založené na vnitřním psychickém i citovém přijetí všech členů. Dítě by mělo vědět, že je milováno za všech okolností, i když zlobí, pláče, vzteká se. Bezpodmínečné přijetí a milování je tématem úžasné dětské knížky „Mám tě ráda“ od francouzské autorky Astrid Desbordes, kterou rozhodně doporučuji. 


Dítěti by se mělo dostávat uznání. Dnešní společnost se zaměřuje a vytýká věci negativní. Přitom bychom se naopak měli zaměřit na pochvalu a oceňování. Důležité je umění naslouchat, uznat a zároveň věci nezlehčovat. 

Holčička zakopne, odře si koleno, začne plakat a utíká k tatínkovi, který jí řekne: „Vždyť to nic není, to nemůže ani bolet!“  Pocit pochopení a utěšení navodí ale jiná reakce: „ Ano, já vím, že to bolí!“ 


Pokud se rodičům podaří takové zázemí vytvořit, nebude se jim bát dítě se svým trápením svěřit. Na druhou stranu by však rodiče měli umět respektovat určitá tajemství, která si děti chtějí nechat pro sebe.  


Když si o pocitech budeme povídat s dětmi malými, je nějaká pravděpodobnost, že si pak samy se sebou poradí v dospělosti lépe? Usnadní jim to v životě něco, když budou umět pojmenovávat své pocity?


Emoční ladění dítěte je ovlivňováno více faktory- temperamentem, korektivními zkušenostmi, mírou jistoty a bezpečí v rodině. Chování rodičů a jejich zkušenosti ovlivní vývoj dítěte i jeho postavení v budoucích vztazích. Dítě se naučí pracovat se svými emocemi, dokáže je pojmenovat, reflektovat a rozvíjí se u něj schopnost empatie. Rovněž se naučí přizpůsobovat projevy emocí sociálnímu kontextu.  


Co když mám pocit, že je mé dítě nešťastné, nechce si se mnou povídat, neumím k němu najít cestu? Co máme dělat, kam jít, jak si pomoci?


Na takovou otázku nelze dát jednoznačnou odpověď. Pokud jsou ale rodiče chováním svého dítěte znepokojeni a nedaří se jim situaci vlastními silami zvládnout, neměli by se ostýchat požádat o radu. 


Přínosem bývá získání náhledu od jiných blízkých osob dítěte- prarodičů, učitelky ze školky nebo školy, dobrého kamaráda. Výhodou bývá konzultace se školním psychologem. Při prvotním záchytu psychických obtíží by měl být nápomocen i pediatr dítěte, který by měl být schopen doporučit psychologickou či psychiatrickou péči v oblasti svého působení. Samozřejmě lze se řídit i doporučením známých nebo vyhledat kontakty na internetu.


Gis, ještě jednou moc děkuju za čas, kterého vím, že máš už tak málo. Od celého seriálu nečekám, že se ve všech domovech zahájí konverzační revoluce, ale věřím, že bude několik maminek, které se nad tématem pozastaví a třeba zkusí doma něco dělat jinak, více se rozpovídat a je tu určitě i několik takových, které prostě jen nenapadlo, že by takovéhle povídaní si s dětmi, mohlo být užitečné.


Všem, kteří dočetli až sem, děkuji též :-). Věřím, že někdo takový bude a třeba vás inspiroval i další tip na knížku, kvůli které jsem já obíhala čtyři knihkupectví, protože byla všude vyprodaná. Je skvělá a též ji ráda doporučím. Jak je totiž dobrým zvykem, užitečné a milé knihy se vždy přestanou prodávat, tak si ji v knihovně hezky střežím a brzy vám tu ukážu i její druhé pokračovaní :-).


Mějte krásný den a brzy tohle téma zase někam posuneme :-). Určitě si tady každý přijde na své a jestli máte nějaký svůj tip, sem s ním, už jsem jich od vás dostala několik a všechny mi šetří čas trávený u počítače :-).




23 komentářů:

  1. Krásný článek, knihu máme doma i s jejím pokračováním.Důvodem pořízení je očekávání druhého dítěte a snaha ujistit dceru, že je pro nás výjimečná a stále bude.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju za hezky komentar a jeste doporucim rovnou i druhy dil knizky: Mam te rad, sestricko. Brzy ho sem nafotim :-)

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný a velmi přínosný článek 🙂 Děkuji 🙂 Knihu určitě pořídím, čekáme druhátko a chci, aby Kuba věděl, že je milovaný a nikdy se to nezmění 😍 bude přínosem i pro manžela, který není emočně otevřený a tak mu to třeba pomůže 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě pořiďte i druhý díl Mám tě rád, sestřičko.

      Vymazat
    2. Jitu dekuju za komentar a take doporucuji i dil Mam te rad, sestricko. Brzy ho sem nafotim :-)

      Vymazat
  4. Moc krasne se mi cetlo a clanek me privedl k zamysleni,ze i u nas je treba vice komunikace. Diky za to. Knihu zkusime poridit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc dekuju za Vas komentar :-) Krasny vecer a prijemne povidani :-)

      Vymazat
  5. Knihu pořídím, díky za tip a článek! A na oplátku doporučuji "Flandil ve školce". Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý večer Klári, moc díky za tip na knížku :-)

      Vymazat
  6. Míšo, moc krásný článek. Knížku určitě pořídím. Snažím se, aby Julinka věděla, že ji mám ráda za všech okolností. Tahle knížka se ji bude určitě líbit :-) Děkuju, Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani, jak se mate? Dlouho jste se k nam nezatoulali na hriste :-). Juli uz bude velika slecna vid. Tahle knizka je bozi, mame ji moc rady :-) Tesime se na vas.

      Vymazat
    2. Ahoj Míšo, máme se dobře. Juli teď šla po měsíci zase do školky, tak jsem zvědavá, za jak dlouho nám zase něco přinese ;-) Čekáme na lepší počasí, ale určitě se na hřiště chystáme. To tvoje Juli už je velká slečna no a Matěj má tento měsíc rok. Ty děti strašně stárnou ;-) Jinak knížku jsem hned objednala a vzala jsem i další díl. A ještě na mě vykoukla knížka Ema naopak. Tu jsem měla ráda, když jsem byla malá, ale doma už jsem ji nenašla. Taky se těšíme. Třeba se potkáme příští týden na Mini. Ahoj a děkuji za tip :-)

      Vymazat
  7. Krásny článek. Jako maminku kluků s věkem 2r4m a 10m me dojal... jsem za něj moc ráda!a doufám, že knížečku seženu. Hezký den holky! Zuzana Kozderová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobry vecer Zuzi, moc dekuju za mily komentar. Knizku urcite sezenete :-) vim, ze treba v Dobrovskem se da objednat, i kdyz na prodejnach neni. Krasny vecer :-)

      Vymazat
  8. včera jsem koukala na stejnojmenou knihu jen jiné provedení v knihkupectví

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani take jsem na ni koukala, takova ta zelena ze? Prebal se mi libi, tahle je takova dojemnejsi. V knihkupectvi je ted novinkou :-) Tahle je uz starenka.

      Vymazat
  9. Dekuji za uzitecny a krasne napsany clanek.Uz se nemuzu dockat az knihovnicku holcicek obohatim o tento poklad.Miluju knizky,ktere nam maji co dat ♡.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju za komentar :-) Knizka je vazne moc mila, mame ji radi :-).

      Vymazat
  10. Chtěla bych být tak kreativní jako ty!
    Hra by se mi moc líbila.
    midnigt@seznam.cz
    FB Andrea Dosoudilová

    OdpovědětVymazat
  11. Pardon pod špatný článek :D

    OdpovědětVymazat
  12. Příjemný článek, určitě souhlasím, jen se nemohu zbavit pocitu z nepřirozene formulace vět v knize nebo jak to nazvat "mám tě ráda,když..." To je taková podmínka a zní mi to dost divně,ale asi bych měla přečíst knihu, dřív než začnu hodnotit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý večer :-) dekuji za komentar. Musim rict, ze souhlasim. Ona i ta varianta Mam te rada, i kdyz na tebe zapominam, je treba pro me takova nestastna a uprimne, Nele doma "ctu" Mam te rada, i kdyz zrovna nejsme spolu. Casto se pristihnu, ze menim formulace a nectu presne co je v knihach. Snazim se to moc nedelat (casto jsem treba nechtela cist v pohadkach o zabiti apod., ale ono to tam patri), tak snad mi to pujde lepe :-). Hezky vecer

      Vymazat

Díky, že jste si udělali čas na další mé řádky a budu ráda za Váš komentář.