úterý 13. června 2017

Děti a smrt | Když Dinosaurům někdo umře

Nikdo nejsme na světě napořád a dřív nebo později potkáme smrt každý. V rodině i mimo ni nebo právě prostřednictvím knížek, které jsou cíleny na děti. I v běžných pohádkách se pohádkové postavy zabíjí či umírají všemožným způsobem a já se přistihla, že takové řádky většinou nečtu doslovně, ale nějak líp zaobalim, abych nemusela číst slova jako "zabil, zavraždil, a byl mrtvý". Ne, že bych změnila děti pohádky, ale tak nějak jsem to neřekla přímo. Myslím si, že to víc vypovídá o mně a mému vztahu ke smrti, takže tyhle knížky, i když vypadají sebevíc dětsky, jsou hodně i pro nás, rodiče.


Seriál o dětech a jejich emocích už je na blogu nějaký ten pátek. Původně jsem si plánovala, že vše nacpu do dvou týdnů, ale jak vidíte, byla by to tu jedna velká pestrobarevná deprese. Smutek, strach, smrt a další témata. Raději jsem to rozdělila do více týdnů, ale pokud hledáte seriál přehledně, tady máte takový náš prozatimní obsah :-).

Seriál o dětech a jejich emocích

Děti a EMOCE úvod
Děti a EMOCE Co ty naše nálady? Pexeso PlanToys
Děti a EMOCE kniha Mám Tě ráda
Děti a EMOCE Ferda a jeho mouchy
Děti a EMOCE Poprvé v Národním divadle
Děti a SMUTEK - kniha A smutek utek
Děti a STRACH - kniha Divný brach strach
Děti a SMRT - kniha O smrti smrťoucí

K tématu o dětech a smrti je toho v naší knihovničce trochu více, takže dnešní ukázka je věnovaná těm nejmenším dětem. Ze všech knih, které máme, je právě tahle pro předškolkáčky a Nela, když ji poprvé viděla, volala samé "jééé dinosauři v parku" a "jee na co si to hrajou?"


Moc se mi líbí, že kniha pojednává o životě a smrti hezky komplexně. Na samém začátku se komiksovou formou představí život v parku. Textu je v knize mnohem méně než obrázku a obrázky dokáží vyjádřit opravdu hezky celé situace.

Když děti projdou první stránkou o životě, doví se, že život má i svůj konec a na další dvoustraně jsou odpovědi na strachy našich dětí, že jim jednou zemřeme my. Děti v předškolním věku se často ptají a bojí, že právě my, maminky, jim zemřeme a jsou i takové děti, které se tím opravdu hluboce trápí. Tahle dvoustránka ukazuje, kdy nejčastěji lidé umírají a jak se to celé nejčastěji stane.


Od života, přes proces umírání až k smrti samotné. Předškolní děti ještě nedokáží pochopit, že smrt je definitivní, že je to úplný konec života a dotyčného zemřelého již nikdy neuvidí. Pochopí, že tu s námi není, ale představuje pro ně spíš spící osobu, která se dá probudit. Kouzlem, zaříkadlem... smrt jako definitivní konec přijímají děti až na prvním stupni základní školy.


Knížky jsou velikým pomocníkem pro všechny, kteří nevědí jak na to nebo prostě jen nedokáží myslet a a soustředit se na vysvětlování a porozumění. Obrázky za nás udělají mnoho a děti díky nim mnohé pochopí.


Když nás někdo napořád opustí, musíme se vyrovnávat s těžkou situací nejen my, ale i naše děti. Každý sice máme svůj způsob a svou délku "vyrovnávání se", ale v podstatě ji potřebuje všichni a je správné na děti v takové chvíli nezapomenout.

Mají spousty otázek, plno starostí, ale i krásných nápadů a umějí si opatrovat své vzpomínky. Na všechny své otázky potřebují dostat odpovědi, potřebují si povídat a my velcí to dost často neumíme. Můžeme se bát, můžeme být smutní nebo prostě nevíme.


Tahle kniha je spíš sešitkem o pár stranách, která je ale velice úspěšná nejen u nás, ale i v zahraničí. Může být skvělým pomocníkem a patří nejen domů, ale i do školek a knihoven, kde doufám má své místo.

Vypořádání se se smutnou událostí může mít hned několik forem, dětem se tu nabízí jedna z nejužitečnějších, neuzavřít se a snažit se mít kolem sebe stále své malé kamarády. Z druhé strany může být právě vaše dítko tím, které se ve školce setká s kamarádem, kterému někdo umřel a ač ve vaší rodině není tohle téma aktuální, dítě prostě přijde ze školky s bombou v podobě otázek ohledně smrti, protože Kubíkovi, Sofince, Emičce nebo Honzíkovi někdo zemřel.


Když už si povíme vše o životě, umírání a smrti, přijde ono rozloučení. Zase ten pohřeb, o kterém jsme si psali už v knize O smrti smrťoucí. I tady se o něm píše. Pojetí tématu je díky dinosaurům a veselé ilustraci odlehčené a pro věk mých dětí se mi libí víc než kniha O smrti smrťoucí, kterou bych doporučila školním dětem.


Pohřeb ano nebo ne, to je na každém z nás, případně na dětech, pokud už to umí rozhodnout za sebe. V knížce je klasika pohřeb s rakví, smutkem, květinami a dinosaury ve slušném oblečení.  Víc variant tu je, akorát jsem všechny nefotila, takže se v knize ukáže i truchlení, kremace nebo třeba zakopání pejska na zahradě. Pokud právě vaše rozloučení bude jiné, u těchhle stránek je na vysvětlení správný čas.


Rozloučení je za námi, ale co se bude dít dál? Děti některých z vás už se na to nejspíš zeptali a já si myslím, že ani když mám tuhle knižní nápovědu, nebudu umět zareagovat úplně přirozeně. Kniha v takových případech trochu odláká pozornost od nás velikých a třeba se při hovorech s dětmi začneme sami cítit líp a mluvení o takovém tématu už nebude tak nepřirozené a složité.


Možností co bude po životě je tady víc a vybere si asi vážně každý. Tím, že je dinosauřích dětí v knize hodně, zastupuje se tu hodně názorů. Je na vás jestli projdete všechny a vyberou si děti nebo rovnou některé vynecháte, protože se s tím vaším názorem neshoduje.


Kniha není nafocená úplně celá, jsou tam další strany, ale z každé části jsem vám nějaké vybrala. Poslední fází, kterou v knize potkáme je ta o vzpomínání, respektive nezapomínání. Jak nezapomenout na naše blízké nebo domácí mazlíčky, kteří nás opustili?


Úplně poslední stranou je pak takovýhle slovníček. Já se do něj dobrovolně nepouštím, ale jsou to slovíčka, které dětí pravděpodobně uslyší, pokud se s úmrtím setkají ve svém hodně blízkém okruhu. A pokud váš Pepík přijde s dotazy "co je to ta kremace" nebo "co znamená vdovec", je to malá nápověda pro vás i děti.


Druhá kniha k tématu o dětech a smrti je za námi a myslím, že maminkám těch nejmenších dětí, se líbila. Opět to byla víc komiksová záležitost než povídky a příběhy, ale i na ty tady brzy dojde. Jen tu smrt na blogu musím dávkovat postupně, no ne?

Mějte se krásně a máváme vám z postele, rozhodně ne smrtelné :-)




5 komentářů:

  1. Je to je zase krása, jen bych nesmutnika odlivem pp soutěži, spousta nás tu zůstane, jen asi nemmbudeme tak moc reagovat 😉 je léto, dovolené, kafíčko se zmrzlinou na terase, stále co dělat, vůbec pro nás co máme baráky a zahrádky 😉 seriály o emocech, smrti, včelka h, občas čtu, ale snad se ke všem. Opomenutí vrátím po dovolené 😉 v pátek vyrazíme, bude to zajímavé, kluk 2r začal bojkot at sezení v sedačce, tak snad se poštěstí a celou noc prospí a cesta nebude mít komplikace a dorazíme během dopoledne na místo určení. 😉 krásný den a děkuji za blog, i když bez výhry, přesto se sem ráda už druhým. Rokem vracím a fb mě na články pěkně upozorni. Děkuji!

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den. Vždy čtu Váš blog když uspavam dceru v nositku. Vždy si udělám mentální poznámku co mám udělat nebo pořídit. Nejsem blogovy typ ale Vaše články mi dají informace které by jinak musela dohledávat sama. Děkuji a brzké uzdravení přeji. Já si teď půjdu objednat další knihy do dětské knihovny 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Ja se take tesim na kazdicky clanecek a vubec neredim,jestli je nebo neni soutezni.Hlavni je pro me obsah clanku,hezke fotecky a spoustu zajimavoho,co se dozvim.Jen trochu clanky utoci na mou penezenku,protoze bych nejradsi mela doma vsechno :-)))))

    OdpovědětVymazat
  4. Ja se take tesim na kazdicky clanecek a vubec neredim,jestli je nebo neni soutezni.Hlavni je pro me obsah clanku,hezke fotecky a spoustu zajimavoho,co se dozvim.Jen trochu clanky utoci na mou penezenku,protoze bych nejradsi mela doma vsechno :-)))))

    OdpovědětVymazat
  5. Ja se take tesim na kazdicky clanecek a vubec neredim,jestli je nebo neni soutezni.Hlavni je pro me obsah clanku,hezke fotecky a spoustu zajimavoho,co se dozvim.Jen trochu clanky utoci na mou penezenku,protoze bych nejradsi mela doma vsechno :-)))))

    OdpovědětVymazat

Díky, že jste si udělali čas na další mé řádky a budu ráda za Váš komentář.